Zmizelá

10. října 2017 v 15:57 | Lu |  Letem každodenním světem
Zmizelá

Mám ruku i nohu, levou i pravou
Mám trup a mám hlavu, kde myšlenky plavou
Cítím se trochu sám, to už tak prostě je
To je přec normální, když člověk dospěje

Na týhle mý cestě někam ses poděla
Někam jsi zapadla, někde zůstala…
Jen tak jsi zmizela!

Uteklas do kopců, v lesích se ztratila
Kam jsi to šla?
A přemýšlíš vůbec, že zpět by ses vrátila?

Hledám tě ve tmě, když před domem stojím
Je tu ten den, kterého se tak bojím

Ten den, kdy vím, že domů se nevrátíš
Sama a od sebe cestu si nezkrátíš

Je mi to líto!

A ač chce se mi sténat a řvát jak lev z plnejch plic
Teď v noci nezmůžu vlastně už vůbec nic

A tak chtěl bych ti jenom říct

že měl jsem tě rád
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 10. října 2017 v 16:55 | Reagovat

Smutné. :(

2 Tánička Tánička | E-mail | Web | Pátek v 15:42 | Reagovat

To je fakt smutný, ale i tak šíleně krásný.

Tánička

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama