Den

15. září 2017 v 16:25 | Lu |  Letem každodenním světem
SEN
Ráno se probudím sama od sebe v šest hodin. Labužnicky se protáhnu, převalím své měkké teplé tělo na levý bok. Podepřu si rozcuchanou hlavu levou rukou. Zírám z obrovského okna ven na zahradu. Na obloze se honí mraky a vítr čechrá koruny ovocných stromů. Přerostlá tráva na zahradě se v pravidelných intervalech láme v pase. Jako vlasatá mexická vlna, mezi kterou se sem tam míhá černé tělíčko hopkajícího kosa. Chvíli mi připadá, že mě kos pozoruje. Ale odletí, jakmile zahlédne opatrně našlapující rezatou kočku. Dál už jen moje ranní jóga a cvičení na TRX. Potom snídaně, silná káva a četba novin. Pak psaní - třicet stran mého rozpracovaného románu. Na oběd do místní restaurace na rybu s máslem.
Po cestě z restaurace na kole koupačka v místním jezeře. Opalování, ale pod stromem ve stínu. Zpět doma pak pár nejnutnějších hovorů - nakladateli. Odpolední káva a cigáro. 20. Pak už jen dvě básně a večer četba na verandě v houpacím křesle. Do světla narážej můry, u jezera kvákají žáby. Zhasínám. Spánek.

versus

REALITA
Budík nezvoní, když je vypnutý telefon. Zajímavé. Okolo sedmé ranní si sousedé zapínají televizi a mé zdevastované tělo probudí hluk, který vydává soused táhnoucí se po zámkové dlažbě našeho vnitrobloku s kontejnery na odpad, aby je postavil před dům včas. Ustelu. Nasadím si čočky a umyju vlasy. Pustím si zprávy a do toho se oblékám. Při mytí hlavy se snažím ze zpráv pochytit, kolik dnes bude stupňů. V zrcadle si kontroluju vrásky a také, zda jsem po víkendu zhubla nebo ne. Beru si na sebe modré plátěné šaty ve tvaru pytle, které zakryjí těhotenství i anorexii. Nechce se mi ani trochu lézt do lodiček. Vycházím před dům, olízne mě horký vzduch z výfuku autobusu číslo 131. Mračím se do Slunce a nepřítomně se vleču na metro. Před vstupem do metra se začínám potit. Je vedro a jdu moc rychle. Pravá lodička je vyčvachtaná a každých padesát metrů mi podvrtne kotník. Do kanclu dorazím poslední před devátou. Zaleju kytky a s přestávkami na vodu a oběd tupě zírám do monitoru počítače až do večera. Pak začíná další část dne, s knihou se přemísťuji do kavárny Místo, kde podávají skvělé víno s názvem Vidličky a nože. Knihu neotevřu, sleduju mumraj v kavárně. Po čtyřech deci se vytrácím z kavárny a zamířím osamělými ulicemi domů. Za dveřmi odkopnu lodičky a usnu v obýváku v šatech. Spánek, první část. Probudím se v jednu ráno zcela rozmačkaná s podhlavníkem vytesaným do levé tváře. Po cestě do ložnice v polospánku svlékám šaty a do záchoda nebo okolo něj odhazuju čočky. Zuby až ráno. Přemístím se do ložnice. Spánek, část 2.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maja Maja | 17. září 2017 v 0:33 | Reagovat

Dost mi realita připomíná muj život
.. kdyz jsem ještě nosil(a) čočky :)

2 Zooz Zooz | 20. září 2017 v 15:01 | Reagovat

Část sen - krásná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama