Farewell

2. října 2014 v 20:36 | Lu |  Letem každodenním světem

Zmizel.

Jeho stopy zaválo podzimní listí.

Kopala do kaštanů, které nestihli školáci pod stromy posbírat. V duchu se těch hnědých kuliček s pastelovým bříškem tázala na cestu, kterou asi mohl jít. Žádná jí neodpověděla. Asi ani netušily.

Na obloze se dlouze dívala za hejny ptáků, která určitě letěla směrem k němu. Někam daleko, kde je mu dobře a kde se určitě necítí sám.

Ve městě přeplněném lidmi, v dopravních prostředcích přetékajících těly omotanými šálami a v parcích, kde společně s ní pobíhalo dvacet dalších běžců, padesát pejskařů a neurčitý počet párů, se nikdy necítila sama. To ne.

Tohle ale nebyla samota. Tohle byla opuštěnost. Sychravá a plíživá šeď, která jí objala kolem ramen, a která jí našeptávala, že to je přece život. To je přece dospělost a ta velká rozhodnutí, na která je každý člověk nakonec stejně vždycky úplně sám.

To jsou přece ty mílové kroky, které tě dovedou až do toho Ráje - pakárenského světa lidí, kteří jsou tím dospělejší, čím větší kolem nich všechno je - postavené domy, uběhnuté kilometry, nadupané výplatní pásky, velká avšak prázdná gesta. Chtělo se jí plakat z místa, které bylo přeplněné přesně těmimto typy lidí.

Zlobila se na celý svět, protože celý svět za to může, že odešel a že je pryč. A že tu zůstalo tak strašně prázdno.

Zasraně prázdno.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama