Upside down (2/5) - mezidobí

13. července 2014 v 20:26 | Lu |  Upside Down



















MEZIDOBÍ
Některé dny se vlekly, jindy padala za vlast ihned, jak za sebou zabouchla dveře bytu a usínala ještě s rozsvíceným světlem. Někdy se v noci naopak budila a postávala u okna, dokud jí znovu nepřemohl spánek. Pocity se v ní míchaly, spojovaly a motaly, jak se jim zlíbilo. Nechala jim však volný průchod, protože potlačované pocity by se objevily dříve nebo později někde jinde a v situacích, které jsou obvykle ještě méně vhodné.
Dny trávila s přáteli, sportem, kulturou a vším, co jí dovolilo alespoň trochu zapomenout na posledních pár let.

Po letech navštívila hodinu jumpingu. V promrzlé tělocvičně, které dominovaly čtyři cvičenky s trampolínami, a ona byla jednou z nich, zuřivě dupaly do trampolín na hudbu, která byla v kurzu tak před deseti lety. Když měly za úkol dynamicky patami dupat vší silou do trampolíny, najednou se pod její trampolínkou objevilo jeho nahé tělo. Dupala víc a víc a mnohem rychleji, než tomu chtěla cvičitelka. Viděla, jak se mu svíjí obličej, když mu dupe na jeho břicho. To máš za to, že jsi mě nechal jít. Jen tak - jen tak - jen tak - čtyři - tři - dva - jedna. A ještě a ještě a dál a dál. Byla potem úplně zlitá už po minutě. Na závěr pár bilančních cviků, to pro změnu stála jednou nohou na jeho obličeji, pak jí ladně přehodila za druhou a dál mu drtila nos, ústa, oči. Ušklíbal se bolestí pod váhou, která na něm stála. Jojo, jumping jí tehdy bodnul.
Také vyrazila na hodinu hot jógy. Tam se sebou ovšem měla takové potíže, že nemyslela na nic jiného, než na to, jaké šílené vedro tam je. Po hodině cvičení v tropech vyždímala triko a uvědomila si, že nestihla ani přemýšlet nad ničím jiným. Nikomu už nepotřebovala drtit obličej. Zdá se, že našla sport, který potřebuje.

Když večer při návratech osaměla v tramvaji, která ji vezla domů z večeře, drinku nebo ze cvičení, teď už opačným směrem, než ještě nedávno bydlívala, zase byla sama se svými myšlenkami. Toulala se v minulosti a procházela myšlenkami krtinou.
Stála na terase za sklem a dívala se dovnitř. Z dálky si prohlédla obrázek Eastwooda, proti kterému tak bojovala. Pořád tam u postele byl přilepený. Zkoumala předměty v poličkách. Jestli tam ještě je ta harmonika, kterou mu věnovala pro dlouhé večery, když mu bude smutno. Přemýšlela, jestli už schoval fotografie, na kterých se ještě společně usmívali. Pořád tam byly, jak si je pamatovala. Myslela na mixér, který si koupila, aby mohla dělat bramborové kaše. Zahlédla poličku s odšťavňovačem a trošku se jí udělalo nevolno, protože si vzpomněla, jak dělali džus z řepy, který byl poněkud těžký, a oběma jim po něm bylo špatně. Představovala si vanu, kde si ještě naposled při koupeli pouštěli film a rozpouštěli pěnové konfety. Připadalo jí to tak strašlivě dávno, jako by to kdy ani nebyl její život.

Uvědomila si, že tramvaj dojela do její zastávky, a že by měla vystoupit. Několikrát zamrkala, aby potlačila vzpomínky, a pevně sevřela čelist na znamení tvrdosti a bojovnosti. Vystoupila z tramvaje. Kdyby se jí teď někdo dotkl, tak ho snad zabije. Proto se nikdy večer na Hradčanské nebála jít domů. Měla tolik síly, že by všechny okolo sebe nejraději pomlátila. Raněné zvířátko hodně kope, a když je samo, je moc smutné a líže si utržené rány. Byla raněná a přitom pořád poskakovala, aby jí život ani o maličký krok nepředběhl.
Jen v tramvaji, jako by se čas vždycky zastavil...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 points-of-interest points-of-interest | Web | 13. července 2014 v 20:40 | Reagovat

Nájs:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama