Červenec 2013

Motýli v břiše (1. část)

27. července 2013 v 21:32 | Lulu |  V perspektivním vztahu do 1 roku

Přestala jsem se litovat. Všude okolo mě řádily povodně a já jsem seděla ve svém bytě 2kk a pohupovala se ve svém bílém obývákovém křesílku. Home office zařízen. Ač jsem bydlela na kopci, metro do práce nejelo a nemělo smysl nějak hrotit komplikovaný přesun do pracovních prostor. Tádadá. Už druhá dopolední dvojka bílého mi dodala odvahu surfovat na Internetu inkognito, zatím nepřihlášena, a hledat JEHO. Nohy jsem vyhoupla na hranu postele a na břicho jsem si dala polštář. Nehtíky na nohou jsem měla nalakované jeden jako druhý. Překontrolováno. Na polštář na břiše jsem usadila notebook a hledání mohlo začít. Scénář už jsem měla dávno v hlavě.
Hlavní roli v mé vysněné love story totiž zatím hráli muži minulí, ale rozhodla jsem se tomu udělat přítrž. Rozhodla jsem se jít TOMU PRAVÉMU nenápadně naproti. A na té cestě, kterou jsem ze strachu brala spíše jako recesi, jsem se třeba rozhodla potkat JEHO. Nebo si minimálně ujasnit životní priority a třeba se nakonec odsoudit k samotě. Proč ne, nenechám už nikoho, aby za mě rozhodoval. Rozhodovat třeba o tom, kdy se zamilovat, kdy se odmilovat. Kdy být v něčím životě číslo jedna a kdy už stačilo. Takových vztahů jsem pár zažila a pokaždé jsem si ve stejném křesle, jako sedím dnes, lízala rány.
Vzala jsem z psacího stolu Ivetin seznam. Iveta seznamu občas s nadsázkou říkala očistný. Seznam měl totiž sloužit jako návod na spálení mostů u vztahů minulých a na vybudování nového vztahu, nejlépe na zelené louce. Její manažerský přístup typu odškrtávání uvedených položek na seznamu mě děsil.
Odložila jsem notebook a začetla se do seznamu. Letmo a bez zájmu, spíš ze zvědavosti, jsem prošla jednotlivé položky seznamu, které mi Iveta sepsala.

Příprava:
Pařba s holkama minimálně 1x do měsíce
Kultura několikrát do měsíce minimálně 1x
Dobrodružná cesta - hranice možností - absolovovat
Zajít si na striptýz
Zpevnit/zkrásnět/obléknout

Realizace:
Založit profil na Badoo, Štěstí.cz
Absolovovat vaření pro singles
Absolovovat speed rande
Absolovovat casting (více informací: Iveta)
Začít si psát s kontakty, které mě osloví na Badoo/Štěstí/Lidé.cz (cíl: 5 pravidelných dopisovatelů, kteří prošli mým výběrem)
Absolovovat 10 kafi s kontakty z Badoo/Štěstí/Lidé.cz
Začít si s někým, kdo je na mě hodný a snesl by mi modré z nebe ("a la Mrcha practice")

Výstup:
V perspektivním vztahu do jednoho roku.

Vau. Jak jednoduché. Iveta dokáže vést firmu a výborně prodat strategie, které v práci vymýšlí, jiným firmám. Jenže Iveta není typ ženy, který by si muži nechávali na celý život. Nebo, budeme-li konkrétní, který by si nechávali déle než na pár vášnivých nocí. Je možné strategicky přistupovat i k partnerství? To jsem nevěděla, avšak Iveta tvrdila, že ano.
Seznamem jsem si začala ovívat obličej. Zhoupla jsem se v křesílku a přes závěs se dívala ven na bezdomovce, který se probíral věcmi v kontejneru na protější straně ulice. Zavřela jsem oči a realita se vzdálila. Tváře mi hřály a nohy mi brněly při vzpomínce na poslední noc s ním. Ještě teď si dokážu vybavit jeho vůni a polibky, kterými zasypával celé mé tělo. Ráno, kdy jsem se vedle něj probudila, mi připadalo jako to nejhezčí, co jsem za posledních pár měsíců, možná i několik let, zažila.
A už si zase lítám.
Mým problémem bylo a je, že na tuhle vzpomínku jsem posléze nalepila tisíce dalších a dalších představ. A love story, kde hrál hlavní roli ON (muž nesprávný, jak by dodala Iveta), byla v mých představách natočena. O to horší pád následoval. Když se mi v práci začal vyhýbat, věděla jsem, že se něco děje. A když jeho manželka přišla jen tak mimochodem do jiného stavu, byl našemu románku konec. V děvkaři první ligy se naplno probudilo svědomí a já zůstala opět sama.
Promnula jsem si kořen nosu. Tváře jsem si zchladila skleničkou od vína. Ach jo. Blbouni. Zamávala jsem si seznamem před očima a těžce vzdychla. No, co, tak to asi alespoň zkusím, když Jane Austenová kecá blbosti a Briget Jones je za Zenitem, tak ať dopadnu podobně, ale za co možná nejdelší dobu.

Příprava
S Ivetou jsme se domluvily na koordinační schůzce u ní doma. Překvapivě dobře vařila, ač po většinu večerů neměla pro koho. Udělaly jsme si tortily s krůtím masem a otevřely si láhev vína. Večer začal těmi lehčími body z Ivetina seznamu. Nejdříve jsem jí nadiktovala, jaká očkování bude potřebovat na Jávu a Borneo. Dobrodružná cesta a její plánování mi připadaly nejméně komplikované z celého Ivetina plánu. Snad proto, že já jsem již očkovaná byla z předchozích cest do Thajska.
Společně s Ivetou jsme se nahlásily na speed rande, které nás čekalo na konci června. Mezi profily, které jsme si díky registraci mohly prohlížet, byli Karel, vtipně pracující jako Kozoroh, Michal se ZŠ a Petr obchodní zástupce. To chtělo zapít. To bude katastrofa.
Proaktivně jsme týž večer založily můj profil na Štěstí.cz a Badoo a mezi popíjením vína jsme sledovaly, jak je můj profil intenzívně prohlížen a lajkován. Když nás to přestalo bavit a lajků už bylo asi šedesát, řekly jsme si, že to zabalíme. Pro dnešek jsme měly zfouknutých hned několik bodů seznamu. Iveta zářila.
Když jsem dorazila domů, ještě jsem se na svůj nově založený Badoo profil přihlásila.

Chtěla bych opravdu znát ten moment, kdy odletěli motýli a jejich šimrání v břiše a kdy se o lidských pocitech začalo psát na takových sítích jako byl Facebook, Badoo, Google +, Skype a další. Je tím momentem právě pálení mostů, nebo jen doba je zkrátka taková? Připadalo mi, že zejména s rozvojem sociálních sítí typu Badoo se člověk začal prezentovat jako zboží. Pár fotek a koníčků a život tě spojí s člověkem, kterej se lusknutím zamiluje do obrázku a toho, že ráda hraješ tenis. Nikde už ti lidé nepíší, že šišlají, nebo že mají tik. Nikde na Badoo se nedozvím, že pro mě třeba bude odpudivé, jak při našem prvním setkání onen vyvolený drží sklenku vína, že má zkažené zuby, nebo nesnáší kozí sýr, který já miluju. Z fotek nepoznám, že je nás "osudových dvacet", se kterými se na víno sešel za poslední měsíc. A doma má krásnou ale zřejmě okoukanou ženu, nebo dítě na každý druhý víkend.
No a co, nejsem spasitel, jsem žena a jsem sama. Pragmatismus zvítězil nad zdravým rozumem.
Prolistovala jsem zprávami od mužů, kteří mi napsali. Mužů bylo asi deset, osm jsem jich smazala a nechala jsem si jen Erika a Jakuba. Jakub byl business consultant v mém věku a celkem sympaťák. Alespoň to tvrdil jeho profil. Dokonce to vypadalo, že je sportovní, podle koníčků, které měl uvedené na vývěsce profilu.
Erik měl sexy fotky, ale byl už starší. Navíc dle chatování s ním to nebyl Erik, ale Patrik a nebylo mu 38 let, ale 42 let. No, pro začátek to stačí. Vypnula jsem počítač a zatáhla závěsy v pokoji.
Zalehla jsem do postele a přitulila se k mé plyšové ovečce. Bušilo mi srdce, jak mi adrenalin stále proudil tělem. Při představě, že visím ve výkladní skříni některých webových stránek, se mi udělalo nevolno. Ale dělá to v dnešní době každý.
Jestli to je správný způsob hledání partnera, to se uvidí.

Femme Fatale

18. července 2013 v 16:31 | Lulu |  Letem každodenním světem


Byla jednou jedna žena. Čestná a hrdá, pokorná i soucitná. Byla krásná a pracovitá. Denně dojížděla za prací přes celé velkoměsto a vracívala se za tmy domů. Byla přirozeně sličná s postavou přesýpacích hodin. Vlasy měla hnědé s narezlými odlesky, které připomínaly podzim.
Po každé se jí dlouhé vlasy při chůzi neklidně třepotaly ve vzduchu, a to vždy když někam kráčela, pro ni tolik typickým rázným krokem, s horní částí těla mírně předsunutou. Úzký nos, stejně jako celý zbytek obličeje jí zdobily drobné pihy. Vypadalo to tak, jako by její obličej někdo pocukroval mletou skořicí. Při chůzi se dívala hrdě před sebe. Občas vzhlédla k obloze a pozorovala prozpěvující ptáky v korunách okolních stromů.
Těch stromů, které míjela při víkendových procházkách po městě a jeho okolí. Úzké plné rty se jí rozlévaly do širokého úsměvu pokaždé, když přistoupila do tramvaje k někomu, kdo na ni ulpěl svým zrakem déle, než bylo obvyklé. Vyprávěla si s prodavači zeleniny a vesele se kochala módními výstřelky turistů, kdykoliv se zrovna objevila v centru samotného velkoměsta.
Občas také vařila. Dokázala z mála vyrobit jídlo pro celou armádu. Takové jídlo, které bylo zdravé a navíc krásně vypadalo.
Rovněž milovala květiny. Snad proto si každou sobotu kupovala nejrůznější barvy tulipánů, aby ozdobila svůj domov tím, co měla nejraději. Zbožňovala četbu a nejvíce takové příběhy, do kterých se mohla i na několik hodin ponořit tak, že nevnímala okolní čas ani místo. Milovala hudbu a za nejkrásnější považovala nedělní kávu u poklidné bluesové či chansonové hudby s pohledem upřeným do zahrady svého domu. Ve svém krásném životě byla sama a svůj život měla ráda právě proto, že si jej udělala takový, jaký chtěla.

Jednoho dne tato žena potkala muže.

Zamilovala se do něj a stejně naplno, jako žila předtím, se pokoušela žít i s ním. Již to však nebyla úplně ta žena. V mnohém se přizpůsobila muži. Aby spolu mohli žít v harmonii, kde pro nenaplněná očekávání, nevyřčené touhy a samotu zdánlivě není místo. Mužovy potřeby natolik pohltily svět dokonalé ženy, že již byla k nepoznání.
Muž se pro ni stal alfou a omegou veškerého jejího jednání a všech budoucích plánů. Do veselého života této ženy však postupem času vstoupila nenaplněná očekávání, vlastní nevyřčené touhy a obavy ze samoty. Takové samoty, která pro tuto ženu byla z ničeho nic velmi děsivá. S hlavou sklopenou chodila každý den do práce s otázkou, zda je stále milována nebo již nikoliv. Lidé jí byli nepříjemní a mnohem častěji a za světla spěchala z práce domů, aby mohla uvařit, vyslechnout svého dokonalého muže a být mu po ruce, kdyby potřeboval povískat ve vlasech nebo dolít polévku.
Ztratila se sama sobě, avšak její srdce naplnil cit. Na jednu stranu krásný, na druhou stranu ochromující a ukusující krásné duše této ženy.
Měsíce plynuly a žena již od poledne přemýšlela nad tím, jak se večer bude starat o svého muže. Samou láskou zapomínala na sport i květiny. Na hudbu, kterou milovala i na ptáky, kteří se jí proháněli nad hlavou.

Jednoho dne přišel tento dokonalý muž a řekl jí, že již není tou ženou, kterou si kdysi vybral. Žena sklopila oči a v duchu přemítala: "Proč? Vždyť jsem vše dělala tak, jak sis přál….tak, jak jsem si myslela, že by sis přál…" Muž vzal její ruce do svých a mlčky jí ukázal oprýskaný lak na jejích nehtech. Pohladil ji po kyprých bocích a pozdvihl její splihlé vlasy, které se opět líně spustily k hlavě. Mlčky ji pohladil po tváři a odešel navždy.

Když se všechny její slzy odkutálely pryč, nadešel čas dávno minulé znovu najít a naskočit zpět do svého milovaného vlaku života.