Vánoční zázrak, můj první muzikál a hned slzy!

1. prosince 2012 v 18:18 | Luu |  Letem každodenním světem
Odjakživa jsem se muzikálům vyhýbala, respektive mě nikdy nějak moc nelákaly opulentní billboardy a muzikálové zpracování témat.
Jelikož máme v rodině ženskou tradici, kdy každý rok vyrážíme před Vánoci do divadla a na rozsvěcování stromečku, tento rok padla karta na Janka Ledeckého a jeho Vánočí zázrak.
Vyzbrojena recenzí Barbory Nechtmanové ( RECENZE: Muzikál Vánoční zázrak plive na Santu. Ledecký ale nestárne, 5.12.2011), která Jankovi loni udělila skvělých 70 %, jsem se začala tešit. Trochu mě vykolejila videa na youtube, která jsem si pouštěla těsně před odchodem, avšak nepřikládala jsem jim velkou váhu a těšila se, jak se vánočně naladím.
Divadlo Broadway bylo vyprodané. Společně s námi se přišla 1.12.2012 vánočně naladit téměř polovina Prahy. Očekávání byla obrovská.

Bez okolků, závěrem musím tento článek začít. Z celého představení se chce zvracet a brečet zároveň. Brečet zejména z toho, že po něčem tak ubohém existuje v Čechách divácká poptávka. Zvracet z toho, jak autor ani chvíli neudrží myšlenku, kterou se patrně snaží publiku sdělit. A to zejména z toho důvodu, že všechny scény jsou halabala naskládané na sobě, a to dle toho, jak měl Janek zrovna seřazená CD se seznamem svých skladeb. Ty ani mnohdy nepasují na děj, který se na jevišti zrovna odehrává.

Představení začíná bujarým firemním večírkem, kde Marek Vašut coby šéf developerské firmy poskakuje mezi lehce oděnými kolegyněmi z oddělení PR a marketingu (jako kdyby developerská firma na jiném oddělení nestála, ale zřejmě jsou to jediná oddělení, která jsou Jankovi Ledeckému známa) jak nadržený kozel a pod tíhou okamžiku Martinu Trnovskému alias Markovi přislíbí spolupartnerství v developerské firmě. Zcela nelogicky pak Vašut celý večírek završí darem Markovi, a to v podobě prostitutky Moniky. Ta však není prostitutkou, jak by se divák dle sporého oděvu a lačných Moničiných pohybů domníval, ale nově pravou PRACOVNÍ rukou Marka. Opožděnějšímu divákovi logika celé scény docvakne až tehdy, když si Monika hlubokým hlasem bordelmamá střihne píseň Budu všechno, co si budeš přát.
Nutno podotknout, že rozdíl mezi Monikou kolegyní a Monikou prostitutkou je jen v tom, že o Monice Marek Vašut pro všechny přítomné na jevišti i v hledišti pro jistotu prohlásí, že Monika má státnice ze čtyř jazyků a stáž z Oxfordu.

Tato scéna zcela přehluší setkání Marka a Veroniky (Elin Špidlové). Bývalých spolužáků, kteří spolu kdysi chodili a dvacet let se neviděli.

Do slibně rozjetého vztahu s Veronikou, divák tak pochopí dle ultratrapného scénického klišé, kdy se Veronika po Markově bytě pohybuje nahá a zabalená jen v prostěradle, se Markovi daří i v kariéře.
Do děje konečně vstupuje maličký Markův syn Tomáš, jemuž matka zemřela při jeho narození. Jak smutné, chudák dítě.
Poté žil malý Tomášek zřejmě na Marsu, protože na otázky typu: Ty neumíš žádné koledy? Vy doma nepečete cukroví? Ty nevíš, co to je Betlém? Tys nikdy nepsal Ježíškovi? svéřepě kroutí hlavou a s přehraným úžasem tvrdí, že ne.
Veronika tedy postupně všechny Tomáškovy neznalosti napravuje. S Tomáškem stříhají Betlém, píší Ježíškovi a občas si do toho Veronika střihne společně s Markem Ledeckého slaďák Sliby se maj plnit o Vánocích. Předvánoční idyla, nejedno oko divákovo se zalilo slzami.

Když svým zvonivým kravským hlasem Veronika dozpívá Sliby se maj plnit o Vánocích přibližně podruhé, odvezou ji na hematologii. Divák je zděšen. Scéna idyly rázem přeskočila do nemocničního pokoje a Veronika je jak mávnutím proutku nemocná. Boční videoprojekce promítají obrazy nemocničních chodeb a jeviště je zalito zelenou nemocniční barvou.

Jeviště se však rázem znovu otáčí a dostáváme se přímo do snu malého Tomáška, který usnul u televize. Na jeviště vyskáčí tři Santa Clausové a k nim tři lehké děvy rovněž oblečené do kostýmů Santa Clause a scéna bujarého večírku je zde znovu.
Když se do toho všeho začne za celou scenérií nafukovat ještě obrovský červený sob, divák je jako v Jiříkově vidění. Ano, i toto, pane Bože, je možné!

Nemá cenu zde rozepisovat všechy absurdity, které s sebou představení vleče celým "dějem". Jisté je pouze to, že Santa Claus je špatný, nemoc je zlá a času na blízké je málo.

Edukovaný divadelní divák na NĚCO tak příšerného nikdy nezavítá. Podcenila jsem skutečnost, že dnes na Internetu recenze píše kde kdo, a soudnosti je v dnešní medializované době pomálu.

Ledeckému nelze upřít, že jeho písničky byly a stále jsou oblíbené, ale ať se proboha dál nepokouší nic říct.
Představení hrálo 18 lidí, lístek stál okolo 600 CZK a bylo vyprodáno. U Ledeckých budou mít letos opět na poměrně solidní dárky. Dcera možná dostane nové lyže, nebo snowboard?

Chtěla jsem odejít, když se nafukoval sob a podruhé, když Veronika, která si od Ježíška přála létat (zajímalo by mě, jestli budu mít ve čtyřiceti podobná přáni), visela ze stropu a dobré dvě minuty se tam plácala jako absolutní zoufalec.

Elin Špidlové se toho moc věřit nedalo, kromě scén, kdy jazykem tříletého dítěte hovořila na malého přibližně osmiletého Tomáška. Deformace přenesena zřejmě z hereččina mimopracovního života.
Vašut se pro mě bohužel už nikdy nezbaví puncu Pažouta z Románu pro ženy. Jeho chování a um někoho takového zahrát jsou jednoduše stabilní a stejně stabilně laciné.
Vynikající byl Martin Dejdar, ale věřím, že by byl i Háma nebo Bernáth, kteří v této roli alternují, protože role Tomáškova strejdy byla snad jediná humorná a také jediná nad věcí.
Od Švandové bych čekala, že se k roli babičky propůjčí, u Kostky je mi ale přijatá role dědečka záhadou. Nechápu, jak takový pan herec může mít zapotřebí hrát v takovém škváru.

Nejhorší na celém představení však bylo, že na konci většina publika povstala a bujaře tleskala. Prvně ten den mi ukápla slza. Pro českého diváka se totiž stále, ani přes dvacet let po revoluci, kultivované a náročné divadlo dělat nedá.

Díky, Janku, teď jen doufám, že se do té vánoční nálady dostanu co nejpozději, dnešní představení tohle mé přání pro začátek zcela podpořilo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rakosnicek rakosnicek | E-mail | 2. prosince 2012 v 6:20 | Reagovat

:-):-), diky, že jsi to přežila...

2 maverick maverick | 3. prosince 2012 v 8:04 | Reagovat

Osobne jsem sice nevidel, ale nejsi prvni, kdo si na tohle predstaveni tak stezuje, asi to bude smutna pravda :(

Za sebe muzu doporucit:
http://www.csfd.cz/film/33045-vanocni-koleda/

To te snad nezklame a vanocni naladu navodi :)

3 Lulu Lulu | 3. prosince 2012 v 21:36 | Reagovat

Dekuju za tip. Loni jsem to videla pod taktovkou Ondreje Sokola v divadle Hybernia, v hlavni roli Roden. Bylo to velmi pekne zpracovane, film urcite zkusim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama