Under the control

13. října 2012 v 20:24 | Lulu |  Letem každodenním světem
"Holky, vy to vůbec nechápete, ale já to mám naprosto pod kontrolou." Důvěřovala si jako nikdy předtím a samozřejmě chtěla zakrýt rozpaky a nejistotu, které cítila až do morku kosti.
Začalo to celé vlastně celkem nevinně. Pár pracovních mailů, špetka chatu na firemním komunikátoru a několik obědů udělalo své a ona byla bez sebe z muže, který měl doma ženu a oba dva dohromady měli doma malé několikaměsíční miminko.

Avšak bez ohledu na všechy tyto okolnosti byla pro ní jeho pozornost jako afrodiziakum. Hrála si s ním, protože ona byla bez závazků. On se překvapivě celkem zručně pohyboval na tomto tenkém ledě.
Morálně si nerozuměla. Před pár týdny by si odplivla při pomyšlení na to, že jenom uvažuje o ženatém muži. Nyní už to bylo víc než uvažování. A morálku odsunula stranou.
Vždycky byla ta hodná, ta hloupá, která nakonec skončila sama, aniž by chápala proč. Muži jí vždycky opouštěli a přitom jim ze sebe dala naprosto všechno.
A teď by najednou měla mít ohledy vůči lidem, které nezná? Vůči jeho ženě, která mu zcela určitě nemůže dát, co on potřebuje. To by přece nechodil jinam. Nebo ano?
Ať je to jakkoliv, nemusí ji to zajímat. Má ho na háku a ať se stane cokoliv má to pod kontrolou.

Dokázala celkem racionálně zformulovat stav věcí, vymezit hranice a stanovit pravidla hry, aby dosáhla toho, co chtěla. Ale co vlastně chtěla? Možná pozornost, nebo něčí blízkost, kdo ví. Rozhodně ho nechtěla napořád a navíc pravidla byla jasně stanovena. Už jej přece vlastnila jiná.
Malý všelék - nalezení muže, který neodejde, protože jakoby nikdy nepřišel...
Stranou všech těchto věcí a stavů byla skutečnost, že se do něj pomalu ale jistě zamilovávala. Ona to neviděla, viděli to pouze všichni kolem. Vadilo jí, že si s ní píše pouze, když je na služebce, nebo je s malou na procházce. Avšak následně návštěva kamarádek byla protkána drobnými pauzami na odepsání SMS, protože měl zrovna čas.
Nikdo jí nechápal, protože všechny její kamarádky prskaly a moralismus byl najednou mantrou dnešní doby.
Kdyby se tak před vlastním prahem ukízelo stejně dobře jako před tím cizím.
Dívala se skrz své kamarádky a pokyvovala hlavou. V duchu si balila fialové krajkové spodní prádlo na sobotu, to bude mít jako casual. Na noc něco méně odvážného a nevtíravého. Asi zvolí ten černý set s krajkami. Neděle, to by možná chtělo něco nevinného a žertovného. Ano, bílé nohavičkové kalhotky s červenými puntíčky. Ideální.
Na služební cestu, kam odjížděla v pátek pouze ona a on, byla v duchu sbalená už v úterý.

Ano, lidé rádi omlouvají svou nedokonalost jedinečností svých životních osudů.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama