Babí léto

16. října 2017 v 20:49 | Lu
Babí léto

Vpletu ti do vlasů letošní léto
Pavoučky do dvou copů
Hurá a je to!

Mračíš se do Slunce a předeš jak kočka
Co včera spěchalo i dneska tě počká

Loudáš se krajinou
Krok sun krok a dva zpět
Podzimní pole
….tu vůni znáš nazpaměť

Ze spadaných listů si vyskládáš duhu
Z barev, co točej se stejně jak v kruhu

Oranžová, žlutá, rudá i hnědá
Žádná, co smrt značí, nebo je bledá

A ranní mlhy ti kotníky obejmou
Vzduch se ti u pusy na chvilku srazí

Na večer ptáci už na jih odlétnou
A jako každý rok z toho tě mrazí
 

Zmizelá

10. října 2017 v 15:57 | Lu |  Letem každodenním světem
Zmizelá

Mám ruku i nohu, levou i pravou
Mám trup a mám hlavu, kde myšlenky plavou
Cítím se trochu sám, to už tak prostě je
To je přec normální, když člověk dospěje

Na týhle mý cestě někam ses poděla
Někam jsi zapadla, někde zůstala…
Jen tak jsi zmizela!

Uteklas do kopců, v lesích se ztratila
Kam jsi to šla?
A přemýšlíš vůbec, že zpět by ses vrátila?

Hledám tě ve tmě, když před domem stojím
Je tu ten den, kterého se tak bojím

Ten den, kdy vím, že domů se nevrátíš
Sama a od sebe cestu si nezkrátíš

Je mi to líto!

A ač chce se mi sténat a řvát jak lev z plnejch plic
Teď v noci nezmůžu vlastně už vůbec nic

A tak chtěl bych ti jenom říct

že měl jsem tě rád

Vzteklá

3. října 2017 v 10:36
Vzteklá

Podpálím lesy a rozdrtím skály!
Vypustím jezero, co blýská se v dáli!

Rozkopu prašivky a podupu trávu!
Strhám větve ze stromů...
…čímž posílám zprávu

Že z luhů a hájů prchá i lesní zvěř!
Že schopná jsem všeho, bejb, a to mi sakra věř!

A až mi nezbude na vztekání žádnejch sil
Budu si v duchu přát, abys tu zase byl.
 


Království

2. října 2017 v 20:39 | Lu |  Letem každodenním světem
Království

Nad hlavou tisíce drobounkých hvězdiček
Království maličké stavěné z perliček

Budem tu žít rok, dva, pět nebo už navždycky
Což pro nás oba dva znamená prakticky,

že já jsem Tvá Žena a ty jsi Můj Muž.

Den

15. září 2017 v 16:25 | Lu |  Letem každodenním světem
SEN
Ráno se probudím sama od sebe v šest hodin. Labužnicky se protáhnu, převalím své měkké teplé tělo na levý bok. Podepřu si rozcuchanou hlavu levou rukou. Zírám z obrovského okna ven na zahradu. Na obloze se honí mraky a vítr čechrá koruny ovocných stromů. Přerostlá tráva na zahradě se v pravidelných intervalech láme v pase. Jako vlasatá mexická vlna, mezi kterou se sem tam míhá černé tělíčko hopkajícího kosa. Chvíli mi připadá, že mě kos pozoruje. Ale odletí, jakmile zahlédne opatrně našlapující rezatou kočku. Dál už jen moje ranní jóga a cvičení na TRX. Potom snídaně, silná káva a četba novin. Pak psaní - třicet stran mého rozpracovaného románu. Na oběd do místní restaurace na rybu s máslem.
Po cestě z restaurace na kole koupačka v místním jezeře. Opalování, ale pod stromem ve stínu. Zpět doma pak pár nejnutnějších hovorů - nakladateli. Odpolední káva a cigáro. 20. Pak už jen dvě básně a večer četba na verandě v houpacím křesle. Do světla narážej můry, u jezera kvákají žáby. Zhasínám. Spánek.

versus

REALITA
Budík nezvoní, když je vypnutý telefon. Zajímavé. Okolo sedmé ranní si sousedé zapínají televizi a mé zdevastované tělo probudí hluk, který vydává soused táhnoucí se po zámkové dlažbě našeho vnitrobloku s kontejnery na odpad, aby je postavil před dům včas. Ustelu. Nasadím si čočky a umyju vlasy. Pustím si zprávy a do toho se oblékám. Při mytí hlavy se snažím ze zpráv pochytit, kolik dnes bude stupňů. V zrcadle si kontroluju vrásky a také, zda jsem po víkendu zhubla nebo ne. Beru si na sebe modré plátěné šaty ve tvaru pytle, které zakryjí těhotenství i anorexii. Nechce se mi ani trochu lézt do lodiček. Vycházím před dům, olízne mě horký vzduch z výfuku autobusu číslo 131. Mračím se do Slunce a nepřítomně se vleču na metro. Před vstupem do metra se začínám potit. Je vedro a jdu moc rychle. Pravá lodička je vyčvachtaná a každých padesát metrů mi podvrtne kotník. Do kanclu dorazím poslední před devátou. Zaleju kytky a s přestávkami na vodu a oběd tupě zírám do monitoru počítače až do večera. Pak začíná další část dne, s knihou se přemísťuji do kavárny Místo, kde podávají skvělé víno s názvem Vidličky a nože. Knihu neotevřu, sleduju mumraj v kavárně. Po čtyřech deci se vytrácím z kavárny a zamířím osamělými ulicemi domů. Za dveřmi odkopnu lodičky a usnu v obýváku v šatech. Spánek, první část. Probudím se v jednu ráno zcela rozmačkaná s podhlavníkem vytesaným do levé tváře. Po cestě do ložnice v polospánku svlékám šaty a do záchoda nebo okolo něj odhazuju čočky. Zuby až ráno. Přemístím se do ložnice. Spánek, část 2.

Srnka

13. září 2017 v 16:24 | Lu
Domeček postavíš
Na zahrádku pejska

Stromeček zasadíš
Děcka tu vejskaj

A večer z okýnka k lesu se díváš
Nikde nic….a přec ji tam venku slyšíš - malinká srnečka kopýtky šustí v namrzlé trávě
Máš pocit, že dívá se, jako by viděla právě

Jak k večeři prostíráš!

A když se otočíš od hrnce s polévkou
Les zeje prázdnotou…
…A tobě chybí

už jen naběračka

Oheň

13. září 2017 v 14:20 | Lu |  Ostatní
Svý vzteky a přání plivu ti do vlasů
Pokaždý zasyčíš: "Všem, děvče, do času!"


Tančíme v rytmu, kterej těla spaluje
S postupem noci žár tvůj se vzdaluje


Slíbils mi všechno a já to beru!
A když je po všem, ráno se deru...


..ke krbu, kde po tobě
zbyly jen uhlíky

Sen

6. září 2017 v 14:59 | Lu
Údolím malebným ženou se koně
Bláhově přemýšlím, který je pro mě
Možná ten bílý se skvrnkou na čele
Anebo černý, co svaly mu na těle
běží snad rychleji
Než celý tenhle sen…

Chiméra

29. května 2017 v 23:03 | La |  Letem každodenním světem
Přivírám oči, když Slunce je pálí
Lovím bílé mraky, co plují v dáli.

Na obloze, která je pro mě tak vzdálená
Stejně tak jako ty, když halíš mi ramena.

Sedíme u krbu, smýšlíme tiše
Každý sám prochází svý tajný skrýše
Jeskyně, komůrky, do kterých nikdo nevidí,
Pravidly, jak co má být, nikdo se neřídí.

O tvoje tělo opřu se hlavou,
To všechno ostatní....svět, lidi
...může jít stranou.

Skrýše

13. března 2017 v 21:36 | Lu |  Letem každodenním světem
Po Tvém tajném ostrově
Pst...
projdu se tiše

Prozkoumám důkladně
všechny Tvý skrýše

Ty, které hledal jsem
A také našel
Skrýše, co zapadly dávno už prachem

Odhalím temnoty, zákoutí, sklepy
A když to budeš chtít, zůstanu slepý

K tomu, co vím a co vědět bych měl
K tomu, co hledám a proč jsem sem šel

Zmapuju ostrov Tvůj znovu a zas
A když to budeš chtít

Nezůstane vůbec nic

nic v tobě, nic ve mně

a ani v nás
Norway 2004

Kam dál